Zavzpomínám. Vybaví se mi návrat z jednoho výletu a naše typická rodičovská los kreténos debata. Po tom, co děti půl dne běhaly aposkakovaly ne jak na pérkách, ale jako na perníku a poté usnuli v autě, aby si vybrali jednu ze svých celkových šesti hodin spánku, to přijde. Znáte to. Chvála vlastních satanů. Sice kvůli nim už několik let nespíte, tajně odškrtáváte dny do jejich 18.narozenin a už pro ně máte i sbaleno. Ale jakmile usnou, necháte se zblbnout mateřskými hormony a propukne ve vás láska. Je to pravděpodobně následek celkového vyčerpání organismu.
Já "Stejně jsou to milouši ti naši kluci, co?".
Muž "No jsou to úžasní zlatíčka. Celý já! Jen tomu Šéfovi nemůžeš nic říct. Žádnou kritiku. Se hned nasere. To má po tobě tohleto.".
Zbytek cesty nasraně mlčim. Po návratu běžím do ledničky a tajně vyhazuju poslední salám. Teplou večeři muž samozřejmě nezná, ale tentokrát si frajer ani ten chleba nenamaže.
Příště si vzpomenu určitě na nějaký další láskyplný letní moment.
