Ivana Štěpána, jako skláře a výtvarníka jsem zaznamenal poprvé před více než rokem na výstavě „oheň sklo kov spolutvůrce“ v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě ( http://picasaweb.google.com/Jindra8526/IvanStepanOhenSkloKovSpolutvurceVystava?authkey=Gv1sRgCMzK7-S75pam9QE#). Pana Františka Víznera a mě tehdy provázel výstavou ředitel Horácké galerie pan Dr. Josef Chalupa.
Pan Vízner výstavu tenkrát komentoval:
„Chudák Ivan Štěpán, ten aby teď chodil po Žďáru kanálama! On nebrečí, ale pracuje, a dokonce má výstavu a navrch k tomu ještě velmi povedenou. To mu ostatní skláři neprominou….“
Po téhle výstavě v Českém Krumlově, pokud se budu držet teorie pana Víznera, by si pan Ivan Štěpán měl rovnou nechat udělat plastiku jak válečný zločinec a zmizet někde v Argentině. Krumlovská výstava totiž není jen povedená, ona je totiž úplně dokonalá!
Ivan Štěpán využil prostor sloupové síně Galerie Doxa na prvním nádvoří krumlovského zámku s výjimečným citem a vkusem, neponechal vůbec nic náhodě. Obdobně jako v Novém Městě si dodal i vlastní stojany a osvětlení, úplně všechno je tak jak má být, efektně umístěno, citlivě nasvíceno, moje dcera by řekla tou podivnou novořečtí mladých jen „wow“.
I otrlejšího obdivovatele sklářského umění jako jsem já, ale musí centrálně umístěná třímetrová skleněná socha, či snad obelisk, dostat do kolen.
Tak tohle přátelé, tak to je pecka!
Moje paní, kdyby se mnou na vernisáži byla, by jen řekla: „To chci!“ a já bych, na rozdíl od jiných jejích vyslovených přání, která druhdy plním jen neochotně, začal velmi intenzivně přemýšlet, jak tu 1300 kg těžkou věc dostat k sobě domů a kolik betonu bude potřeba na její základ.
Ivan Štěpán se ovšem nespokojuje jen s tímto monumentálním šokem, nakládá návštěvníkovi mnohem víc. Představuje zajímavé lepené kompozice z kamene a skla, vybroušenou misku ze společně utaveného skla a kovu, obrazy malované žhavou sklovinou, prostě, to se musí vidět!
A to vše v nádherném Českém Krumlově až do 10. července.
Jestli tohle není úspěch, pak už nevím, co by jím mělo být.
Díky za pozvání na vernisáž, pane Štěpáne, příště mě to asi vyjde dráž, protože by to mělo být v Londýně nebo Paříži, ale určitě rád zase přijedu.
Je dobré vědět, že jsou mezi námi lidé, co nebrečí, ale tvrdě pracují!
Jindra Pařík 5.6. 2011
