„Tak dneska oslavíme 30 let spolupráce s Petrem Novotným“ řekl pan Milan Handl hned úvodem a vzápětí dodal „Poprvé jsme spolu dělali na huti na škrdlovickém symposiu před třiceti lety a podruhé dneska.“
Cestou na huť přiznává, že ho hutní sklo moc neoslovovalo a já si připadám, jako by někdo řekl „ a hovno“ v chrámu Páně. Jsme přeci na huti Ajeto v Novém Boru, kde se koná jedna z pravidelných přednášek sklářských výtvarníků.
Pana Handla si pamatuji z přednášky jeho životní partnerky paní Grebeníčkové, kterou vtipně glosoval (http://www.cs-sklo.cz/ceskoslovenskesklo/25-STARE-CLANKY-OLD-ARTICLES/2704-Beseda-s-S-Grebenickovou), jinak se mi s jeho jménem vybaví podivně pichlavý modrý stůl s poněkud předimenzovanou jednou nohou, ale mám pocit, že jsem žádnou z jeho věcí nikdy „naživo“ neviděl. Tedy až na škrdlovickou misku 8628/15, kterou mám ve své sbírce.
Presentaci na huti jsem prošvihnul, protože jsem využil toho, že Soňa mi dělá, a pár měsíců ještě asi bude dělat, šoféra a nad plzeňským pivem jsme rozebrali poslední aukci na Sýpce
s paní Marií Glückaufovou. Ale Vás jsem o nic neošidil, Soňa vše poctivě nafotila:
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/MilanHandlAjetoNovyBor27102011?authkey=Gv1sRgCIL83fWg1aeZNg#
Ještě před pár lety jsem si myslel, že výtvarné dílo, které potřebuje název, nebo vysvětlení jak se na něj mám koukat a co mám vidět, nemuselo vůbec vzniknout. Postupem času zjišťuji, že skutečnost, že pro mě je nutné nějaké to vysvětlení, je dána mojí uměleckou nevzdělaností, a rád se nechám poučovat tak dlouho, až konečně „i já to tam vidím“.
Milan Handl nás svojí tvorbou provedl velmi systematicky a chronologicky, od období dutých tvarů a trubek, pevností a stolů až k těm štěrbinám, všichni litujeme, že plátno není schopno věrohodně předat jak barevnost, tak prostorové působení objektů. Ztrácí se i měřítko a tak často padají dotazy na velikost předmětu.
Koukám na plátno trochu ze strany, nikoli snad však úkosem, ale přesto mi stále něco u plastik Milana Handla vadí, nebo snad lépe řečeno provokuje.
Dlouho jsem přemýšlel co to je a zdá se, že u Handlových věcí naráží moje naprostá umělecká nevzdělanost na bariéru mého profesního vzdělání statika. Ty věci mě dráždí svojí vizuální nestabilitou. Handl cíleně udělá spodní část z křišťálu a vě mě to vyvolává dojem, že se to musí překotit, spadnout a rozbít. Z hlediska statického působení naprosto nelogické rozložení hmot, vědomé potlačování symetrie, ty převislé části ve mně vzbuzují touhu tam vrazit nějakou podporu, zajistit to, přizpůsobit tu věc gravitaci. Takhle mě to velmi zneklidňuje a znepokojuje a podezřívám pana Handla, že právě o to mu při tvorbě jeho skleněných soch šlo.
Dává svým dílům jména, chce, aby lidé nad jeho prací přemýšleli, a protože myšlení bolí, mám za to, že vykročil na cestu velmi nesnadnou.
Snažím se uhodnout, jak nazval zdvojené torzo děvčátek v kalhotkách, které mému málo abstraktnímu vnímání světa je snad nejbližší a napadá mě mírně vulgární název „Trojka s dvojčaty“, ovšem Milan Handl i zde překvapuje. Sochu nazval jen prostě „Stůl“.
Je mi jasné, že na plátně nic nefunguje tak jak má, a proto vyzvídáme, kde budeme mít šanci vidět věci Milana Handla v reálu. Prý příští rok na jaře, ve Znojmě, včas dostaneme, a tím pádem i Vy, vědět tak se můžete také těšit. Ovšem jen a pouze závidět mi můžete pozvání paní Stanislavy Grebeníčkové do jejich společného ateliéru.
Znovu a znovu se pošklebuji: „Kdo z Vás to má!“
Jindra Pařík 30.10. 2011
Fotky z přednášky jsou zde:
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/MilanHandlPrednaska27112011SklarskyKlubAjetoNovyBor?authkey=Gv1sRgCMqGwbzo-_i7bw#
ale později jsem zjistil, že mnohem lepší má pan Milan Handl na svém webu zde:
http://www.milanhandl.cz/?id=gallery
